Ctvrtek 5.4.2018
Cestu na letiste VH jsme meli rozdelenou. Luky jel z Hradce, kde nechal auto v servisu a ja jel ze Sporilova. Sraz jsme meli na hlavaku, odkud jsme se vydali spolecne expres bus linkou na letiste. V autobusu jsme si zafajstovali nad tuposti nekterych turistu, kteri se zastavi v pulce autobusu, zpusobi zacpu v jeho predni casti, a pritom jim to vubec nevadi :)
Pavel, Jirka, Filip, Jakub a Mirka uz byli bliz letiste a meli trochu naskok. My na letisti po odbaveni jeste zamirili na jidlo a pak na gate, odkud nam letelo letadlo. Vsechno jsme snad meli tak se muzem vydat na cestu.
Do letadla jsme nastupovali tak akorat, ostatni uz sedeli na svych mistech. Na telefonat domu uz ale nezbyl cas. Tak rychle kratkou zpravu nasim a uz startujem. Cekaji nas 2 hodiny letu, zprijemnene obedem, nejakym pitim v podobe vina a to opakovane. Po doletu jsme poslali pozdrav domu a pak se vydali shanet ubytovani.
Hotel zdarma pro nas bohuzel neplati, dostanou ho jen Ti, kteri musi zustat pres noc, protoze nemaji navazny spoj. U nas to bylo sporne, ale hotel zdarma proste nedali. Pavel sel tedy shanet ubytovani, ktere se mu po dvou hodinach vyjednavani podarilo sehnat v centru i s dovozem za prijatelnou cenu. Taxik nas privezl az pred hotel, kde jsme se ubytovali.
Celkem jsme zirali, kam se tady dostala digitalitace... vsechno ovladani na dotykove obrazovce vcetne osvetleni a zvonku k pokojum.
Vecer jsme vyrazili na obhlidku Istambulu a neco pojist. Je to krasne mesto, plne historie, mesit a hospudek. Pred kazdou takovou stoji vitaci - nahaneci. Jakmile vidi kohokoliv, daji se s nim do reci a snazi se ho presvedcit, aby navstivil prave jejich hospodu.
Do jedne takove jsme se nakonec podivali i my. Objednali jsme si neco na zpusob gyrosu, coz byla dobra volba. Ja samozrejme zase vsechno fotil. Nahanec mi rekl, ze tolik fotek v teto ulici tu jeste nikdo neudelal :))) ale bylo opravdu co fotit spousta barev,zatisi, jidla, atmoska super. Je tu taky hodne toulavych kocek a psu. Kocky zebraji, psi se spis jen tak potuluji. Chvilku jdou treba s vami a pak se odpoji, stoci se do klubka treba u autobusove zastavky a jdou spat.
Pri vecerni prochazce jsme taky slyseli meluzina z minaretu, jak svolava k motlibe.
Koukli jsme na osvetleny palac, sli podel pobrezi k mostu spojujici Evropu a Asii a pak pres centrum na hotel a celkem pozde spat.
Jeste jsme se dohodli, ze muzem dat ranni
Prochazku. Nikdo nechtel brzo vstavat, nakonec jsem sel jen s Pavlem. Vychod slunce v Istambulu me zlakal natolik, ze jsem byl ochotny vstat po pate hodine! To je, co?! :-)
